ČEŠI, VZPAMATUJME SE

ČEŠI, VZPAMATUJME SE - Jiří Dienstbier

Vláda spustila hysterii kolem radarové základny, když pár hodin po schválení sněmovnou sdělila, že o ní USA žádá a okamžitě prozíravě zjistila, že "zvýší bezpečnost České republiky a Evropy" a že "nebude mít negativní dopad na obyvatelstvo okolních obcí, kvalitu jejich života ani životního prostředí". Nazítří určila, na kterém kopci bude stát a přemlouvala starosty postižených obcí, aby neodporovali. V mediální masáži se nám tvrdí, že základna bude chránit nás, ačkoli vidíme na všech mapách na internetu, že bude chránit USA; že bude součástí systému NATO, ačkoli ho odmítla Kanada a na deriváty hvězdných válek pohlíží s nechutí většina evropských členů; že radary jsou lepší než rakety, přestože víme, nikoli jen z minulosti, ale z válek v Zálivu, v Jugoslávii, Afghánistánu a Iráku, že první útok je vždy veden na radiolokátory. Dokonce slyšíme, že základna přispěje k rozvoji české vědy.

Na propagandě se podílejí i většinou seriózní novináři, kteří chtějí, "aby Česká republika byla známá jako spojenec Spojených států", protože Bush odejde, ale spojenectví zůstane, píší o odpovědnosti za ohrožení naší bezpečnosti, kdybychom radary odmítli. K čemu ten spěch? Obávají se ve Washingtonu, že americkými voliči odmítnutá dobrodružná politika Bushovy administrativy, rozvracející Střední východ, poškozující euroatlantické vztahy a zhoršující bezpečnostní atmosféru ve světě by nemusela stihnout uplácat si další drahou a zbytečnou bábovičku?

Co vede ke spěchu některé české politiky, kteří zatím příliš nevědí, o co jde, lze obtížně zjistit. Jasný je jen postoj těch, kteří jsou jako Saša Vondra přesvědčeni, že pro "země v geopolitickém prostoru mezi Německem a Ruskem" jsou potřebné zvláštní vztahy s USA. Když si umí dokonce představit posílení článku 5 Washingtonské smlouvy o založení NATO na dvoustranném základě, vstupuje do říše snů. Článek 5 stanoví, že útok proti jedné členské zemi NATO bude považován za útok proti všem a každá z nich pomůže napadenýmakcemi, které bude považovat za nutné, "včetně použití ozbrojené síly, s cílem zachovat bezpečnost severoatlantického prostoru". Jakou ozbrojenou silou by mohla Česká republika přispět napadené supervelmoci? Mohl by se o tom vůbec bavit americký Kongres a něco takového ratifikovat? Odkud by mohl přijít útok? I kdyby Írán nebo severní Korea chtěly zaútočit na Evropu nebo Spojené státy, trvalo by desítiletí než by získaly ekonomické zázemí pro dostatečný jaderný a raketový potenciál. Útok na USA nebo Evropu by bez "vzájemně zaručeného zničení" znamenal národní sebevraždu.

Evropu ani USA neohrožuje žádné nebezpečí, jemuž bychom měli čelit sestřelováním mezikontinentálních raket. Základny ve střední Evropě v blízkosti Ruska mohou vést k posilování jeho zbrojních systémů. Polsko se chce jistit americkými raketami Patriot. Závody ve zbrojení, které se dařilo v devadesátých letech omezovat, se znovu rozbíhají. Čína předvedla, že umí sestřelit družici. Avšak konflikt světových mocností je bez zcela radikální změny světových mocenských poměrů nepředstavitelný. Ale - jak potvrzuje Baker Spring, zbrojní analytik z konzervativní (česky pravicové) Heritage Foundation - kdyby došlo ke konfliktu, Rusko má tolik jaderných střel, že by jimi lehce zlikvidovalo jakoukoli americkou protiraketovou obranu v ČR a Polsku.

Většina členských států NATO považuje podobné systémy za zbytečné a vyčerpávající prostředky potřebné na budování bezpečnosti a obrany proti reálným nebezpečím - terorismu (užívá asymetrické, především místní prostředky), pronikání globálních mafií, řešení migrace a integrace imigrantů, energetické bezpečnosti a ohrožení přírodního prostředí. Proto ani na summitu NATO v Rize systém podporu nezískal. Má snaha o umístění raket a radarů v ČR a v Polsku vnést systém do aliančního prostoru zadními vrátky v naději, že to ostatní členy NATO přinutí postupně se zapojit?

Slyšíme, že máme závazky vůči americkým spojencům, že odmítnutí základny by bylo projevem naši neochoty podílet se na vlastní a společné bezpečnosti nebo rovnou projevem zbabělosti. My však nemáme bezpečnostní závazky nebo dohody s USA. Máme je s USA v rámci NATO a také v Evropské unii. Hlavní nebezpečí dvoustranných dohod s USA je ve vnášení napětí do transatlantických vztahů a do vztahů mezi evropskými státy. Tedy v oslabování NATO a Evropské unie. Jen silné partnerství Evropy a Ameriky umožní úspěšně čelit současným ohrožením bezpečnosti. Odpovědní lidé ve Spojených státech to vědí. Už John Kennedy kdysi navrhoval euro-americkou Deklaraci vzájemné závislosti ("Declaration of Interdependence").

Tradičními českými sklony ke kapitulantsví před mocnými jsme se vždycky chytili do pasti. Nezodpovědnost a zbabělé uhýbání před nástrahami globalizujícího se světa by nemohly skončit jinak. Sebevědomé české NE pochybnému protiraketovému systému může přispět k posílení našeho vlivu na společnou bezpečnostní politiku NATO a Evropské unie a tím i k postavení České republiky na evropské a mezinárodní scéně.