ohlasy v médiích

Metaforické plakáty Evropy, Mezinárodní politika 2/2005, Petr Drulák

O evropské identitě se už napsala řada učených pojednání. Často se přitom zapomíná na jednu věc. Ač je identita jevem sociálním a tudíž skupinově zakotveným, v konečném důsledku se jedná o prožitek, který je subjektivní a krajně individuální. Nabízí se pak otázka, do jaké míry je evropská identita uchopitelná analytickými nástroji sociálních věd, na něž jsme při jejím zkoumání obvykle odkázáni. Jejich použití předpokládá, že jsme schopni zkoumanou identitu „očistit" od subjektivních nahodilostí a vydestilovat do podoby relativně stabilního, zprůměrovaného fenoménu, s nímž se v určitém slova smyslu může ztotožnit téměř každý ale doopravdy a naplno vlastně nikdo. Toto rozbití prožitých identit a jejich přetavení do zkoumatelného konstruktu představuje zásadní a v podstatě nepřekonatelný limit sociálně vědného poznání. Proto si zaslouží přivítat každý pokus o uchopení evropské identity, který se odehrává mimo racionální a objektifikující půdu sociálních věd. Ne snad proto, aby racionalistickou reflexi identity nahradil, nýbrž proto aby nás obohatil o perspektivu, kterou tato reflexe nepřipouští.

Takový pokus učinila Jiřina Dienstbierová a její spolupracovníci v Radě pro mezinárodní vztahy, když v říjnu loňského roku vyhlásili mezinárodní soutěž studentů vysokých výtvarných škol o plakát vystihující evropskou identitu. Vytvořili tím prostor pro estetické uchopení evropské identity, které je o to radikálnější tím, že se nespoléhá na jazyk (jímž se obvykle s identitou vyrovnáváme), nýbrž na obraz. Soutěž vyústila ve výstavu 167 plakátů z osmi zemí Evropské unie, kterou bylo možno poprvé shlédnout v první polovině března v Karolinu, odkud se výstava přesune do Zlína, Varšavy a Bruselu, kde bude v červnu představena v prostorách Evropského parlamentu.

Co nám práce studentů říkají o evropské identitě? Nutno předeslat, že jako nástroj estetického uchopení evropské identity mluví každý plakát sám za sebe. Jakýkoliv další výklad plakátu, nota bene náš výklad opírající se o racionalistické nástroje, se může jevit jako popření toho, co bylo řečeno v úvodních řádcích. Přesto tomu tak není. Nepodnikáme marný pokus o analytické zprostředkování estetické zkušenosti plakátů, tu lze získat pouze návštěvou výstavy či alespoň prohlídkou katalogu. Chceme se spíše zamyslet nad tím, jak usouvztažnit racionalistické a estetické pojetí evropské identity tak, aby se tato dvě svou podstatou mimoběžná pojetí mohla alespoň v jedné perspektivě prolnout a vzájemně obohatit. Perspektivu, v níž chceme ono prolínání pozorovat, nabízejí metafory Evropy.

Metafory Evropy

Metafory propojují dvě oblasti naší zkušenosti, umožňují nám aplikovat to, co víme o jedné oblasti na oblast druhou (Drulák 2005). Fungují jako zvláštní druh abstraktních diskurzivních pravidel, na jejichž základě můžeme chápat a popisovat svět. Nezáleží přitom, zda se světa zmocňujeme racionálně či esteticky. Bez metafor se neobejdeme v ani jednom případě. Analýza racionálních pokusů o pochopení Evropské unie ukázala, že tři metafory Evropy vystihují převážnou část současné vědecké i politické diskuse o evropské integraci. Evropa bývá metaforizována jako POHYB, NÁDOBA či ROVNOVÁHA NÁDOB (Drulák, Karlas 2005; Drulák 2004).

Každá skupina metafor zachycuje a zdůrazňuje jinou tvář evropské integrace. Metafory POHYBU si na Evropě všímají především její neustálé vnitřní přeměny, představují ji jako nekonečný a neohraničený proces. EU přirovnávají k cyklistovi, k jedoucímu vlaku či k dalším dopravním prostředkům. Naopak metafory NÁDOBY zdůrazňují celistvost a ohraničenost Evropy, ukazují ji jako vnitřně stejnorodý celek oddělený od vnějšku. O EU se pak mluví jako o „pevnosti" nebo se přirovnává k tělu. Konečně metafory ROVNOVÁHY NÁDOB zachycují Evropu v její mnohosti jako rozdělenou do mnoha uzavřených celků, které hledají vzájemnou rovnováhu. EU vykreslují jako „přetahování" a „dohadování" mezi členskými státy.

Většině vystavených plakátů můžeme porozumět za pomoci těchto tří metafor. Plakáty navíc tyto metafory rozvíjejí a zpracovávají nekonvenčním způsobem a osvěžují zavedená schemata chápání Evropy. Obzvláště zajímavé je pojetí POHYBU. Plakát se spoléhá na obraz, který svou statičností obvykle znehybňuje to, co zachycuje, na rozdíl například od filmu či hudby. Autoři však přišli s řadou nápadů, jak obrazem zachytit pohyb evropské identity. Někteří ji přiblížili obrázkem pružiny (Valentin Abad, Paříž), jiní umístili nápis Evropa na státní poznávací značku ujíždějícího automobilu (Lucie Mičková, Zlín), další znázornili symbolické ruce ukazující směr (Anna Boucara-Attali, Paříž) či řady postaviček a symbolů, které se kdesi v dálce sbíhají do jediného bodu (Sami Kampi, Vantaa). Vtipné je zachycení pohybu jako programového okénka, které se objevuje na monitoru při stahování programů s postupně se zaplňující řádkou ukazující, kolik je staženo (Julien Dhivert, Paříž), či jako právě oplodněné vajíčko (Tamás Nagy, Budapešť), které čeká dlouhá cesta zásadních přeměn.

Několik plakátů ukazuje, že pohyb lze také pojmout pomocí kontrastu protikladných politických symbolů či sémiotických znaků. Zachycují například proměnu olivové ratolesti na hákový kříž, který se mění na srp a kladivo, a to nakonec přechází do evropských hvězdiček (Veronika Kořínková, Zlín) nebo zobrazují, jak evropské symboly pohlcující a rozleptávající symboly komunistické (Michaela Chmelíčková, Bratislava). Sémiotické kontrasty zachycující uskutečněnou cestu Evropy nabízí protiklad barevných reklam na spotřební zboží na černobílém pozadí rozbombardovaného města (Jiří Hanek, Ústí nad Labem) či hromadu bankovek různých národních měn přetisklou razítkem „zrušeno" (Jiří Tichý, Brno).

Zobrazit Evropu jako NÁDOBU nepředstavuje takový oříšek jako POHYB. Evropa se může jevit jako džbán (Martina Hamouzová, Bratislava), lidská postava (např. Jonatan Eriksson, Helsinky), otisk části lidského těla, většinou chodidla či prstu (např. Marek Wenglorz, Brno či Elbaroudi Yasser, Brusel), různobarevné klubíčko (Fang Fang Yin, Paříž) či strom, jehož korunu tvoří mapa Evropy (Behrouz Riahi, Belgie). Hry s různými mapami představujícími Evropu jako kompaktní celek jsou na výstavě asi nejoblíbenějšími vyjádřeními této metafory. K nejvtipnějším patří mapa vytvořená odlišným stínováním na vojenském maskáči (Marek Jelínek, Brno) implikujícím fyzickou sílu sjednocené Evropy. Naopak myšlenku, že Evropa je nádoba křehká, vyjadřuje hrad z písku (Liisa Sandholm, Helsinky). Spojení myšlenek jednoty a přátelství nabízí srdce slepené z kartografických obrysů členských států (Filip Urban, Zlín). Vzájemnou propojenost Evropanů do jednoho celku nekonvenčně vyjadřuje křížovkářská slovní hra, která každému občanu členského státu přisuzuje jako bydliště jiný členský stát (Iveta Kadlčáková, Zlín). Propojenost v její historické kontinuitě se snaží vyjádřit mapa silnic římského impéria konfrontovaná s velmi podobnou mapou současných hlavních dopravních tahů (Andrea Braunová, Brno).

Řada plakátů se však také hlásí k myšlence, že EU není jedním kompaktním celkem, nýbrž vzniká ROVNOVÁHOU několika takových celků. Podle autorů se jedná o rovnováhu mimořádně jemnou a křehkou, ukazují Evropu jako sloupec na sebe naskládaných talířů (Anne Boulet, Paříž), jako sérii podobných sklenic různých tvarů (Emil Bertel, Helsinky), jako různé skládanky (Johannes Ekholm, Helsinky, Šárka Grmanová, Zlín, Aleš Kotek, Brno) či jako domeček z karet (Barbora Typltová, Zlín), který na rozdíl například od písečného hradu stojí a padá s každou svou součástí. Zatímco metafora NÁDOBY může vést k uchopení Evropy prostřednictvím otisku nohy či prstu, metafora ROVNOVÁHY NÁDOB nabízí v různých obměnách otisky řady prstů, často co do počtu odpovídající počtu členských států EU (např. Alexandra Martins-Almeida, Paříž). K metafoře ROVNOVÁHY se také váží mapy, ale na rozdíl od map odkazujích k metafoře NÁDOBY, které zachycují Evropu obvykle jednobarevně jako jeden celek bez vnitřních hranic, tyto mapy barevně či tvarově odlišují jednotlivé členské státy; originální je v této souvislosti prezentace takové mapy v podobě kostelního vitraile (Petra Jiroušková, Zlín), která navíc odkazuje ke křesťanským kořenům evropské identity.

Evropská ROVNOVÁHA může být pojímána organicky - rostlina, jejíž lístečky jsou zabarvené podle národních vlajek (Judith Gelencsér, Budapešť), geometricky - obdélníkový aršík pětadvaceti poštovních známek (Zsuzsanna Palman, Budapešť), mechanicky - částečně rozpletené lano (Jan Bílek, Brno), držící se ruce (Petr Hampl, Brno), výčty jmen či zkratek členských států (Jitka Ješinová, Brno, Julia Juriga-Lamut, Vídeň, Eva Kašáková, Zlín), či sémanticky, kdy jsou pomocí různých znaků vytvářeny nápisy odkazující k Evropě či evropské identitě. K posledně jmenovaným patří například zobrazení pěti rukou, z nichž každá prsty vytváří jedno písmenko nápisu „Europe" (Vesa Sammalisto, Helsinky) či vítězný plakát výstavy zobrazující pouze nápis „ "(prosím vysázet podle přílohy k článku, autor) (Tomáš Říha, Ústí nad Labem).

Další metafory

Ačkoliv většinu plakátů lze vztáhnout k metaforám POHYBU, NÁDOBY a ROVNOVÁHY, poměrně široká skupina odkazuje k metaforám jiným. Rozšířené je v tomto ohledu pojetí EU jako KONZUMU: nápis Europe stylizovaný do loga Coca Coly (Mark Chmiel, Bratislava), nápis evropská identita na vývěsním štítu v sousedství čínské restaurace (Dagmar Mertová, Ústí nad Labem), tentýž nápis složený z log spotřebního zboží (Kaisa Rosenberg, Helsinky), evropské hvězdičky, které se postupně mění na logo McDonalds (Sebastien Riveron, Paříž), prasátko na peníze (Izabela Sroka, Varšava) či nápisy peníze v několika jazycích (Lucie Winklerová, Zlín).

Jiné plakáty definují Evropu jejím vztahem k okolnímu světu: kruh tvořený názvy kontinentů (Šárka Dostálová, Zlín) či vlající evropská vlajka s drobným štítkem „made in China" (Marta Malesinska, Varšava). Vztah k okolnímu světu se však nejčastěji objevuje na plakátech metaforizujících EU jako POTÝKÁNÍ SE S TURECKEM, obvykle kombinací tureckého půlměsíce a evropských hvězdiček (Martina Donátová, Ústí nad Labem, Jiří Hoferek, Zlín, Joanna Kogut, Varšava), ale také například postavou s fezem, které před nosem přibouchli evropské dveře (Gabriela Trangošová, Bratislava).

Několik českých autorů se snaží kriticky reflektovat vztah evropské a české identity. Detail na pantofle před rohožkou (Martin Bušek, Ústí nad Labem) odkazuje jak ke vstupu do EU, tak i k místnímu, údajně „neevropskému" zvyku zouvat se před vstupem do bytu. Švejk hlásící, že je „evropsky identifikovanej" (Ivan Bystroň, Zlín) naznačuje čistě vnějškovou identifikaci s Evropou bez vnitřního prožitku. Podobné poselství nese také obraz Pražského hradu pod kruhem dvanácti hvězdiček, z nichž ta Hradu nejbližší je rudá, komunistická, přičemž nápis na plakátu odkazuje na setrvačnost v lidech (Tomáš Nedoma, Zlín). Knedlík s pivem (Sam Mikolášek, Ústí nad Labem) evokuje určitou přízemnost ve vztahu k Evropě, zatímco odporně fialové pivo ve sklenici s hvězdičkami (Pavel Lukáš, Brno) naznačuje obavy o českou identitu. Tutéž obavu sdílí detail inzerátu „vyměním 100% suverenity za 3% moci" (Lukáš Veverka, Brno).

Tím se dostáváme k pracem, které se kriticky staví k evropské identitě jako takové. Řada z nich zobrazuje evropskou identitu jako PRÁZDNOU, většinou prostřednictvím postav se zahalenou či chybějící tváří (Philipp Daneš, Zlín, Tereza Bredlerová, Ústí nad Labem, Eva Hudečková, Plzeň, Hiroyuki Tsukamoto, Paříž). Brutální prázdnotu vyjadřuje výjev dvou vyslýchajících, kteří týrají vyslýchaného a kladou mu otázku: „Kde je identita?" (Vladimír Kokolia, Brno). Kriticky odmítavé je rovněž metaforické ztotožení Evropy s technokratickými ÚŘEDNÍKY: pravítko přeměřující banán (Dávid Jablonovský, Bratislava) či eurokrat se svatozáří z evropských hvězdiček (Magda Paszewska, Varšava). Podobně kritické je i vymezení slova „euro" jako součásti slova „neuroza" (Valentina Bajgarová, Zlín). Nekompromisně odmítavé je pak zachycení evropské identity zobrazením výlevky (Michal Žarnikov, Brno), záchodové mísy (Petr Fiala, Brno) či částí těla, které obyklé zůstávají zahaleny (Tamara Burešová, Zlín, Vojtěch Velický, Plzeň).

Závěr

Výstava nabízí pozoruhodné příklady toho, jak se můžeme kreativně vyrovnávat s evropskou integrací a evropskou identitou. Je známým faktem souvisejícím s bezprecedentní povahou evropské integrace, že není snadné přiblížit EU všeobecně srozumitelným jazykem. Vystavené plakáty však dokazují, že lze úspěšně a názorně komunikovat i tak abstraktně náročné koncepty, jako je například neustálá vnitřní přeměna EU. Plakáty však mohou také pomoci prohloubit naše poznání Evropy. Pokus hledat metafory, o něž se sdělení plakátu opírá, nás může obohatit o nové souvislosti, které v běžném jazyce nezachytíme. Jeden takový pokus jsme nabídli, přičemž samozřejmě platí, že se nejedná o způsob jediný. Plakáty, a cokoliv jiného, lze metaforizovat různými dalšími způsoby a záleží jen na divákovi, který si zvolí.

Drulák, Petr (2004) Metaphors Europe lives by: language and institutional change of the European Union. Working Paper, Department of Social and Political Sciences, Florence: European University Institute, EUI Working Paper SPS No. 2004/15.

Drulák, Petr (2005) Co nám metafory mohou říci o politice? Mezinárodní politika 2/2005, 4-5.

Drulák, Petr a Jan Karlas (2005) Evropská integrace a metafory: evropské myšlení bez NÁDOB. Mezinárodní politika 2/2005, 6-7.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

European identity - 13.2.2006, Jan Andersson, www.typo.cz

Vzhledem k malé publicitě (a ani na www se mi o výstavě nepodařilo nic více dohledat) mohu vlastně jen čirou náhodou upozornit na výstavu, která byla před několika dny zahájena v pražském Karolinu (vedle Stavovského divadla na Starém Městě) a která potrvá už jen do 15. března. Tato rozsáhlá mezinárodní výstava plakátů studentů vysokých výtvarných škol zemí Evropské unie s názvem Evropská identita stojí rozhodně za pečlivé shlédnutí. Zastoupeny jsou vysoké školy mmj. z Čech, Slovenska, Polska, Finska, Rakouska a Francie. "Evropskými tématy" jsou zde sjednocení, multikulturalismus, úskalí spojená s rozšířením (rozpuštění národních identit v zájmu stability a prosperity) atd.

Četnost a rozdílnost autorů se odráží samozřejmě i v mnohosti pohledů: od výrazně výtvarných až poetických plakátů (dle mého pohledu někdy až nesrozumitelných) po nápady inspirované kupř. počítači ("společné evropské kořeny" viděny jako root adresář na PC atd.). Zároveň při tak hojném zastoupení nemohlo nedojít i k podobnému ztvárnění stejných nápadů (motiv otisku prstů, motiv oplodněného ženského vajíčka, všudypřítomné variace na hvězdy, atd.), rozhodně však převládají výborné a originální vtipné nápady, a některé z nich dokonce jednoznačně spojené s místem vzniku (plakát s fotografií Švejka s textem "Poslušně hlásím, jsem evropsky identifikovanej"). Ten snad opravdu nemohl vzniknout jinde, než u nás...

Plakáty se pak obecně můžou rozdělit na ty, které vyjadřují sjednocování Evropy jako pozitivní fakt ("vždyť jsme tak nějak všichni zrozeni pod stejnými hvězdami"), tak i skepsi (stylizovaný inzerát českého autora "vyměním 100 procent suverenity za 3 procenta podílu na moci"). Obecně pak převládají plakáty buď spíše proevropsky laděné, nebo otázky po suverenitě vůbec neřešící a snažící se o vtipný, "jiný" pohled na toto téma. Snad za to může fakt, že se jedná o práce studentů dosud nezatížených zbytečnými předsudky?

K výstavě je za přijatelných 150 korun prodáván přehledný katalog v úpravě prof. Karla Míška, jehož studenti jsou mmj. rovněž na výstavě zastoupeni. Vstupné je příjemných 60, pro studenty 30 Kč. K dispozici je i kreslicí plocha pro ty, kdož by chtěli připojit svůj pohled na dané téma..

Jan Andersson

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

PŘÍTOMNOST, Evropská identita očima mladých výtvarníků, Jiřina Dienstbierová

Rada pro mezinárodní vztahy v roce 2005 vyhlásila mezinárodní soutěž pro studenty vysokých výtvarných škol zemí Evropské unie, aby vyjádřením představ o evropské identitě ukázali, jak mladá generace vnímá sjednocující se Evropu. Tři stovky plakátů poslalo 167 studentů z patnácti vysokých škol z osmi zemí Evropské unie (Francie, Belgie, Finsko, Rakousko, Polsko, Maďarsko, Slovensko a Česká republika). Jedenáctičlenná mezinárodní porota udělila první cenu Tomáši Říhovi z Fakulty užitého umění a designu v Ústí nad Labem za nápis evropská identita s diakritikou všech evropských jazyků, Druhou cenu získala Laurence Vandenbroucke z Belgie a třetí Hanna Konola z Finska.

Plakát je médium, které dokáže rychle a aktuálně zprostředkovat hodnoty a informace. Studenti s lehkostí a vtipem debatují o závažných evropských tématech. Jejich inteligentní humor by neškodil politologům a politikům. Na plakátech se objevily variace na žlutomodré hvězdy, "evropská" polévka, sociální podtext, v decentním náznaku i hýždě nebo třeba kočičí toaleta. Práce odrážely mnohovrstevné cítění rozporuplných evropských problémů. Ne náhodou se v plakátech často sešly podobné nápady lišící se pouze způsobem zpracování - například muslimská otázka v Evropě, potřeba tolerance mezi národy, zachování vlastní identity jako tvořivý prvek identity společné.

Ředitel Ústavu mezinárodních vztahů Petr Drulák v časopise Mezinárodní politika napsal: „Výstava nabízí pozoruhodné příklady toho, jak se můžeme kreativně vyrovnávat s evropskou integrací a evropskou identitou. Je známým faktem souvisejícím s bezprecedentní povahou evropské integrace, že není snadné přiblížit EU všeobecně srozumitelným jazykem. Vystavené plakáty však dokazují, že lze úspěšně a názorně komunikovat i tak abstraktně náročné koncepty, jako je například neustálá vnitřní přeměna EU. Plakáty však mohou také pomoci prohloubit naše poznání Evropy. Pokus hledat metafory, o něž se sdělení plakátu opírá, nás může obohatit o nové souvislosti, které v běžném jazyce nezachytíme."

První výstava se uskutečnila v březnu v Křížové chodbě pražského Karolina pod záštitou ministryně školství, mládeže a tělovýchovy Petra Buzkové. Druhou výstavu (květen 2006) jsme uspořádali ve spolupráci se senátorem Brýdlem v Plívově Evropském domě ve Svitavách. Navštívily ji téměř všechny místní základní a střední školy. Výstavu v Evropském parlamentu v Bruselu (červen 2006) zahájila místopředsedkyně Evropské komise a komisařka pro komunikaci Margot Waldströmová, europoslanec Libor Rouček, za jehož podpory se výstava uskutečnila a za Radu pro mezinárodní vztahy Jiří Dienstbier. Vernisáže se účastnil eurokomisař Vladimír Špidla, navštívila ji polská komisařka Danuta Hübnerová, poslanci a novináři. Výstava, která nabídla konfrontaci pohledů jako jeden ze způsobů hledání společné evropské identity zaujala už tím, že se lišila od jiných výstav, které představují členský stát nebo záběry z parlamentu. Plakáty byly vystaveny v červnu na mezinárodním Varšavském bienále. V srpnu výstava zahájila v galerii Medium v Bratislavě Trenčianské trienále a na podzim v Brně, v Ústí nad Labem, ve Zlíně, v Plzni, v Římě a v Sofii. Na rok 2007 připravujeme výstavy v Budapešti, v Paříži a opět v Římě.

O výstavě informovala média (tisk, televize, rozhlas) i grafické domácí a mezinárodní časopisy. Rada pro mezinárodní vztahy vydala katalog s plakáty všech studentů. Autory projektu jsou Jiřina Dienstbierová, Jana Lásková a Karel Míšek. Zárukou hladkého průběhu je garance a podpora Jiřího Dienstbiera. Granty na projekt jsme získali od Ministerstva mládeže, školství a tělovýchovy, Magistrátu hlavního města Prahy, Ministerstva kultury, Visegrádského fondu a podporu od sponzorů Microsoft a Gestor.

Jiřina Dienstbierová (Ředitelka Rady pro mezinárodní vztahy)